Daniel Mikšík – jazykové korektury


  služby  

Písárna

V této části naleznete stručný popis několika vybraných jazykových jevů, které často působí při tvorbě textů potíže. Pokud zde nenajdete ten svůj, můžete se na něj zeptat v sekci „dotazy“, nebo napsat e-mail. Ještě předtím se však prosím pokuste nalézt řešení v základní literatuře:

    Nový akademický slovník cizích slov. Academia, Praha 2005. [info]
    Češtinářský rádce. Manuál, Náchod 1996. [info]
    Pravidla českého pravopisu. Academia, Praha 1993.
    Příruční mluvnice češtiny. NLN, Praha 1995. [info]
    Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Academia, 4. vydání, Praha 2005. [info]
    Slovník spisovného jazyka českého. Academia, 2. vydání, Praha 1989. [info]

Některé jevy byly zpracovány na jiných místech českého Internetu, viz např.:


    Datum
    13. 4. 1993 nebo 13. IV. 1993 – za řadovými číslovkami označujícími den a měsíc se píše tečka, jsou odděleny mezerou. Varianta s lomítkem, 13/4 či 13/IV, je chudší jak o tečky, tak o mezery.

    Čas
    13.30 hod. – mezi číslicemi označujícími hodiny a minuty se píše tečka. S dvojtečkou se píší časové údaje u sportovních výkonů, např. 13:30  [13 minut 30 sekund].

    Procenta (%), stupně (°)
    12 %  [dvanáct procent] – mezi číslicí a znakem pro procenta je mezera.
    12%  [dvanáctiprocentní] – psáno bez mezery.
    Podobně 5 ° [pět stupňů] vs.  [pětistupňový].

    Spojovník (-), pomlčka (–)
    Spojovník/spojovací čárku lze v textovém editoru vkládat to textu přímo, je kratší než pomlčka, píše se bez mezer a používá se zejména v následujících případech:
    • složená příjmení – Antoine de Saint-Exupéry, Jiřina Kolářová-Machačová,
    • místní názvy – Frýdek-Místek, Rájec-Jestřebí, Praha 5-Zbraslav,
    • složená přídavná jména – zemědělsko-průmyslový (stát), technicko-organizační (opatření) (POZOR! ústavně-právní k ústavní a právní, např. výbor, ale ústavněprávní k ústavní právo),
    • spojka -li – splníme-li, dodržíme-li
    • rozdělování slova na konci řádku.
    Pomlčka nemá „svou“ klávesu, ve většině textových editorů je možné ji vložit kombinací Alt-0150, ve Wordu také Ctrl-Num–, je delší než spojovník, obvykle bývá oddělena po obou stranách mezerou a používá se zejména v následujícch případech:
    • naznačuje větší přestávky v řeči, nedokončené výpovědi – Já ti dám, ty –
    • uvozuje přímou řeč – Dej mi to! – Nedám!
    • odděluje vsuvku (výrazněji než čárka) – Dvě mezinárdoní instituce – SB a MMF – budou v září 2000 zasedat v Praze.
    • označuje neočekávaný obrat, vyvrcholení děje – Očekávali jsme zisk – a přišla ztráta.
    • jako znak spojovací nahrazuje vějaké slovo, není oddělena mezerami – dálnice Praha–Brno [z ... do], otevřeno 9–18 hod. [od ... do], v letech 1945–1948, dluh ve výši 120–200 mil. korun [... až]


    Uvozovky („—“)
    V češtině se používají tři typy uvozovek: „—“, ,—‘ a ť—Ť.
    Všechny ostatní kombinace (přebírané nejčastěji z jiných jazyků) jsou nesprávné. To platí také o rovných uvozovkách "—", které jsou chybně používány namísto uvozovek oblých. V některých textových editorech je možné nahrazovat rovné uvozovky oblými automaticky, příp. lze využívat klávesových kódů: „ — “ (Alt-0132 – Alt-0147), , — ‘ (čárka – Alt-0145).

    Zkratky
    s. r. o./s. s r. o./spol. s r. o./a. s. – správné tvary zkratek [podrobně].

    Řídící nebo řídicí
    Formální a významové odlišnosti [podrobně].

    Výjimka
    Pravopis [podrobně]





Dotazy

Chcete se na něco zeptat? Použijte následující formulář, pro zaslání obsáhlejšího dotazu raději e-mail.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Text dotazu:





Odpovědi na dotazy

Zde naleznete výběr odpovědí na doposud zaslané dotazy.


    Otázka
    Jak je to správně – mikrovlná trouba nebo mikrovlnná trouba?
    Odpověď
    Správný tvar je „mikrovlnná trouba“, k základovému slovu (mikro)vln-a je připojena přípona -ný, podobně jako „rodinná sešlost“, „záchranná vesta“, „nevinný úsměv“.

    Otázka
    Ráda bych věděla, co přesně znamená slovo „submisivní“.
    Odpověď
    Etymologickým základem je latinské sloveso „submittere“ – spustit, sklonit, snížit; podrobit, podřídit. Od něj je již v latině odvozeno podstatné jméno „submissio“ – snížení; poslušnost, poddajnost a přídavné jméno „submissus“ – snížený, spuštěný, skloněný; blahosklonný, tichý, mírný, skromný, pokorný, ponížený. Takže se zdá zřejmým, že původně jak sloveso, tak od něj odvozená jména měla popisný význam – spusit, sklonit atd., později přenesený význam – snížit se před někým, podrobit se, podřídit. Podobný význam má české adjektivum „submisivní“ (na rozdíl např. od angličtiny a dalších jazyků se nám v češtině nezachovalo také sloveso). Akademický slovník cizích slov (Academia, 1995) jej uvádí v hesle „submise“, kde je jako první význam uvedeno: kniž. a odb. podrobení (se), podřízení (se): psych. osobní sklon k ústupnosti, k podrobovani se druhým (op. dominance). Tomuto slovníkovému vymezení zdá se odpovídá také praktické užívání tohoto slova, jak dává tušit deset výskytů v Českém národním korpusu (ucnk.ff.cuni.cz):

    lovně přemýšlela , až na to přišla . " Kdybych byla lesba , <submisívní> typ , tak po vás vyjedu . Vy jste domina . " Zuzana pochopi
    vání . Osobností se rozumí takové vlastnosti ( sebevědomí , <submisivnost> , společenskost , nedůvěřivost a adaptabilita ) , které ved
    ová , kontaktová ) , ale i její způsob ( spíše direktivní x <submisivní> ) . Toto obecně přijímané členění vlastností a činností v t
    eplem a vyhledává horkou koupel ( až 2x denně ! ) . Je spíš <submisivní> , opak tvrdohlavosti Calc . , která je na třetím místě . Má
    o břídil v sexuálních vztazích - ke své ženě se chová velmi <submisivně> , jak napovídá úvodní scéna bouřlivého ( ze strany Clair )
    ic , čím bych mu vyšel vstříc . Asi mi to nedovolovalo moje <submisivní> myšlení . Je to sice blbost , ale mě to doposud nikdy nezkl
    e vycítil , co jsem já už dříve na sebe prozradil . Že jsem <submisivní> typ , který se rád nechá ovládat . A měl pravdu . Díval jse
    je vhodným partnerem pro určitý svazek , patří dominance a <submisivita> a také přátelské a nepřátelské vztahy k lidem . Nikdy neřík
    inantní Západ - obraz muže - se střetne s ženským prvkem na <submisivním> Východě . V Goethe - Institutu - při besedě simulující psyc
    kány útočnými dívčími lesbickými groupies , zrovna tak jako <submisivními> chlapeckými fanoušky ! Přemýšlel jsem v této souvislosti o

    Opakem submisivnosti jsou zde direktivnost, dominance, ovládání.
    Tedy souhrnně: přídavného jména „submisivní“ bývá užito především ve vztahu k takovému typu lidské osobnosti, která je charakterizována ustupováním síle a tlaku druhých, neschopností či neochotou účinně prosazovat své vlastní představy, zájmy a potřeby, a tedy neschopností či neochotou navazovat rovnocenné vztahy s druhými.

    Otázka
    3. os. pl. rozumí – rozumějí, souvisí – souvisejí? Pravidlo podle imperativu?
    Odpověď
    Podle imperativu lze (mimo jiné) rozeznat mezi slovesy vzoru TRPĚT a SÁZET (trp - sázej). Dalším rozdílem těchto dvou vzorů je tvar přechodníku přítomného (trpě, trpíc, trpíce - sázeje, sázejíc, sázejíce). Do r. 1993 (vydání nových Pravidel českého pravopisu) byl dalším rozdílem právě tvar 3. os. pl. ([oni] trpí - [oni] sázejí). Nová Pravidla však uznala stav, kdy většina mluvčích stejně tento rozdíl nerespektovala, a původně nespisovnou podobu 3. os. pl. sloves podle vzoru SÁZET ([oni] sází) kodifikovala také jako spisovnou. Stručná mluvnice češtiny k tomu poznamenává, že původně nespisovné podoby jsou pociťovány jako stylově nižší (s. 329).

    Sloveso „rozumět“ náleží ke vzoru SÁZET (imperativ „rozuměj“), takže původně spisovný tvar 3. os. pl. byl „rozumějí“, nyní je ovšem možné psát i „rozumí“. Posouzení stylového zařazení je na mluvčím či pisateli.

    Sloveso „souviset“ je slovesem na přechodu. Bylo odvozeno od slovesa „viset“ přidáním předpony „sou-“, sloveso „viset“ přitom patří ke vzoru TRPĚT (imperativ „vis“, přechodník přít. „vise, visíc, visíce“, 3. os. pl. „visí“). Po připojení předpony začalo sloveso „souviset“ inklinovat ke tvarům podle vzoru SÁZET (imperativ „souvisej“, přechodník přít. „souviseje, souvisejíc, souvisejíce“, 3. os. pl. „souvisejí“). Slovník spisovného jazyka českého však uvádí bez rozlišení spisovnosti také tvary přechodníku přít. „souvise, souvisíc, souvisíce“ a 3. os. pl. „souvisí“, tedy tvary podle základového slovesa „viset“. (Není konečně ani nemožné představit si imperativ „souvis“.) Takže bych si dovolil dovodit, že v tomto případě jsou oba tvary 3. os. pl. (souvisí - souvisejí) nejen spisovné, ale i stylově totožné.

    Otázka
    Jakého rodu je káně?
    Odpověď
    Podle Slovníku spisovného jazyka českého je káně rodu ženského i středního, liší se ovšem významem:
    a) káně, -ě ž. je dravý pták příbuzný orlu;
    b) káně, -te s. je 1. kání mládě; 2. expr. dítě; 3. nář. dospělá káně.

    Podle novějšího Slovníku spisovné češtiny je káně také rodu ženského i středního, významový rozdíl je však už poněkud setřen:
    káně, -ě ž., -te s. 1. hnědě n. šedě zbarvený prák lovící hlodavce; 2. jen s. jeho mládě.

    Takže souhrnně:
    1) o káním mláděti lze hovořit pouze jako o káněti, tedy v rodě středním;
    2) o dospělém ptáku lze hovořit jako o káni i káněti, tedy v rodě ženském nebo středním.

písárna
  ukázky  
  reference  
  adresa  
  e-mail  
  INDEX  


 


1999–2008
dm